Památným císařským patentem ze 7. září 1848 byli rolníci u nás vyvázáni z poddanství a stali se skutečnými vlastníky půdy, na které po generace do úmoru pracovali. Trvalo však ještě dalších padesát let, než se selský stav dokázal zorganizovat politicky a vytvořit jednotnou stranu účinně prosazující jeho zájmy.

V první polovině dvacátého století pak tato strana zazářila na politickém nebi oslnivým jasem. Časový odstup nám stále zřetelněji ukazuje, že bez jejího vlasteneckého zápalu a mravenčí budovatelské práce si naši obnovenou státní samostatnost po roce 1918 lze jen stěží představit. Přes všechny zásluhy byl selský lid na dohled stému výročí konce poddanství o tuto svou hrdou reprezentantku připraven politickým obchodem, který se stal základem systému třetí republiky v roce 1945.

Předehrou k založení strany byl vznik Sdružení českých zemědělců v roce 1896, na němž se podílela Středočeská selská župa Stanislava Kubra, Východočeská selská jednota Františka Udržala a část poslaneckého klubu mladočechů v zemském sněmu. Vazba této, zatím jen stavovské organizace na mladočechy však nebyla výlučná, neboť jejím prvním místopředsedou se stal staročech Antonín Švehla starší, statkář z Hostivaře.

Sdružení českých zemědělců se v lednu 1899 politicky osamostatnilo pod značkou Agrární strana a jejím předsedou se stal Stanislav Kubr.

Ve volbách do Říšské rady v lednu 1901 získala strana prvních 5 poslaneckých křesel. V prosinci téhož roku ve volbách do českého zemského sněmu pak dosáhla na 21 mandát. V roce 1905 překročila zemskou hranici a sloučila se s moravskými agrárníky, přičemž přijala nový název Českoslovanská strana agrární.

Švehlovo křídlo postupně získalo navrch, čemuž on sám výrazně napomohl založením deníku Venkov a vlastní Rolnické tiskárny v roce 1906. Výraznou oporou mu byla také Ústřední jednota řepařů pro království české, jejímž předsedou se Švehla stal roku 1905. Při prvních všeobecných, rovných a přímých volbách do Říšské rady v roce 1907 se tak agrárníci mohli počítat k těm, kteří se o ně zasloužili, za což byli odměněni 28 mandáty a stali se nejsilnější českou stranou.

V roce 1908 potvrdili agrárníci své postavení i v zemských volbách, ačkoliv pro ně nadále platil starý kuriální systém, když získali 46 křesel v českém sněmu a 22 křesla v moravském sněmu.

Začátkem roku 1909 prokázal Antonín Švehla opět svůj politický instinkt a vyjednávací schopnosti, když vyhlásil omezenou stávku řepařů proti kartelu cukrovarníků, jeho cenovému diktátu a jednostranné rajonizaci. Pěstitelé řepy na jaře toho roku rasantně snížili osevní plochu cukrovky, načež v září cukrovarníci přistoupili tváří v tvář hluboce ztrátové sezóně na jednání zprostředkované místodržitelstvím.

Ačkoliv z mnoha dílčích požadavků museli pěstitelé slevit, dosáhli významné dohody, že napříště budou cukrovary každoročně vyjednávat s Ústřední jednotou řepařů jako jediným partnerem o pevné výkupní ceně. S takto posílenou autoritou byl Švehla v říjnu 1909 zvolen třetím předsedou Agrární strany.

Druhé všeobecné volby do Říšské rady v roce 1911 potvrdily agrárníkům postavení nejsilnější české strany. Téhož roku byla z popudu Antonína Švehly založena také Agrární banka, která měla straně zajistit spolehlivé finanční zázemí a zajišťovat úvěrování rozvojových projektů, jež byly v zájmu selského stavu a venkova (pozemkové úpravy a scelování, protipovodňová opatření, elektrifikace vesnic, apod.). Začátkem roku 1914, po pouhých patnácti letech existence, se už strana mohla honosit 91 tisícem členů v 2500 místních organizacích, což ji z hlediska početnosti členské základny stavělo hned na druhé místo za sociální demokracii.

28. října 1918 Antonín Švehla se sociálním demokratem Františkem Soukupem nejprve převzali kontrolu nad zásobováním, když přesvědčili úředníky Obilního ústavu, aby Národnímu výboru složili přísahu věrnosti. Oficiálně byla československá samostatnost proklamována až na večerní schůzi Národního výboru v Obecním domě.

Mezi velké úkoly prvních tří vlád patřila pozemková reforma, k níž je vedly vážné ekonomické i politické důvody. Hlavním ekonomickým důvodem byl fakt, že 55% zemědělců vlastnilo méně než 2 ha půdy, a bylo tudíž odkázáno na dlouhodobé pronájmy, neboť hranice rentability se tehdy pohybovala kolem 5 až 7 ha. Přitom takřka 31% veškeré půdy spočívalo v rukou 0,24% velkých vlastníků a tato půda z velké části nebyla pro svou fideikomisní vázanost volně obchodovatelná. O rozumnou podobu pozemkové reformy museli agrárníci svést ostrý boj se sociálními demokraty. Švehlova vláda významně vycházela vstříc zájmům domácího zemědělství. Díky práci Antonína Švehly, se Agrární strana stala nosným pilířem státu.

Kvůli zdravotnímu stavu, Švehla dobrovolně odstoupil z vlády. Třebaže vážná srdeční choroba neumožňovala Antonínu Švehlovi po odchodu z vlády vykonávat funkci předsedy Agrární strany v plném rozsahu, tak zůstala mu funkce až do jeho smrti 12. prosince 1933.

Dlouho trvalo, než ČR ocenila osobní zásluhy Antonína Švehly o stát. Teprve Milan Wenzl starosta MČ Praha 15, v roce stého výročí vzniku Československa poslal žádost prezidentu republiky Miloši Zemanovi o udělení nejvyššího vyznamenání. Prezident Miloš Zeman udělil Antonínu Švehlovi in memoriam Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání. Stalo se tak sto let poté, co Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup podepsali Zákon o zřízení samostatného státu československého a vydali provolání Národního výboru o vzniku republiky.

Děkuji za pozornost

Milan Wenzl

SPOLEČNOST PRO SVATOVÁCLAVSKÁ STUDIA