Vážené dámy, vážení pánové, hosté a kolegové.
Je mi nesmírnou ctí a potěšením, že se můži zúčastnit jednání Sněmu Masarykova demokratického hnutí.
Prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk a československý ministerský předseda Antonín Švehla byli opravdoví a velcí státníci, kteří ačkoliv byli odlišného politického založení, dokázali spolu vždy najít společný průsečík cílů směřování československého národa a státu a věrně stáli bok po boku a spolu s dalšími osobnostmi tehdejší Československé republiky byli opravdovými budovateli státu a obránci demokratických hodnot, které spočívají v právu, svobodě a zodpovědnosti.
Masaryk i Švehla se u kormidla státu sešli ve zralém věku a z tohoto jejich postavení vyplynula nejen úzká spolupráce, ale i vzájemný vztah založený na respektu a úctě, který později přerostl ve specifickou formu přátelství.
„Když se roku 1922 stal Švehla ministerským předsedou, jel za prezidentem Masarykem do Topolčanek, aby se představil. Po formálním uvítání a ceremoniálu pozval Masaryk Švehlu, aby tam zůstal přes noc a povečeřel. „Co si, pane ministerský předsedo, budete přát k večeři?“ „Pane prezidente, mohu si vybrat?“ „Samozřejmě.“ „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík. Nato Masaryk: „já taky.“ A tak prezident a premiér večeřeli kafe s nalámaným rohlíkem a jedli to lžící… “
Prezident Masaryk se stal také častým a vítaným hostem na Švehlově rodinném statku. „V Hostivaři nebydlel ve statku, ale v “domečku“, přízemním domku v zahradě, lépe řečeno ve velkém sadu. Jeho oblíbeným jídlem byl zeleninový puding, posypaný parmezánem. Paní Švehlová jej moc dobře uměla upéci ve formě na bábovku. Jezdíval tam na něj v neděli taky prezident Masaryk, ti dva si dobře rozuměli, lépe řečeno vzájemně se respektovali, i když každý byl politicky na jiné straně. Masaryka zajímal Švehlův úsudek. Obyčejně pak za pěkného počasí chodili po obědě v zahradě a debatovali o všem možném. Jednou to už byla třetí neděle za sebou, kdy byli na programu Masarykových hovorů Čeští bratří a jejich význam v našich dějinách. Švehla byl moc unaven, chvíli poslouchal, a pak najednou povídal: „Já se Vám na ty České bratry vykašlu. Když bylo národu nejhůř, utekli do Němec a poněmčili se. Víte co, pojďme si lehnout do trávy a koukat se do nebe...“ – což se taky stalo.“
Toliko z deníku Švehlova osobního lékaře, profesora Josefa Charváta, průkopníka a zakladatele endokrinologie u nás.
Rád bych Vám nyní řekl pár slov o naší společnosti. Společnost Antonína Švehly, o.s. jsem spoluzakládal se svým dnes již zesnulým kolegou Jakubem Hudákem za doby studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a spolu s hostivařskou rodačkou a pamětnicí Mgr. Janou Žižkovou. Dnes je tomu již sedmý rok, co naše organizace působí v České republice. Za tu dobu se nám podařilo uskutečnit několik desítek setkání, ať už se jednalo o připomínkové akce, oslavy státních svátků a významných výročí, přednášky na městské části Praha 15, která je nám vlastně domovem a jejíž neodmyslitelnou součástí je Hostivař, Švehlovo rodiště a místo kde žil, setkával se s přáteli i s prezidentem T. G. Masarykem.
V minulosti jsme také uspořádali dvě výstavy o Antonínu Švehlovi a mužích 28. Října. První byla v prostorách radnice městské části Praha 15 a druhá ve Švehlově sokolovně. V příštím roce bychom chtěli v této započaté tradici pokračovat a zapojit nejen do tohoto kulturního projektu naše partnerské a spřízněné organizace a institucemi.
Zcela neodmyslitelnou roli a poslání občanských organizací spatřujeme také v osvětové a vzdělávací činnosti. V této oblasti jsme začali nově kontaktovat jednotlivé pražské městské části a seznamovat je s naším záměrem připravit pro jednotlivé školy a pedagogická zařízení cyklus přednášek, které by seznamovaly nad rámec školních osnov žáky a studenty základních a středních škol s osobnostmi provorepublikového Československa. Naše organizace by se ráda v této veřejné aktivitě věnovala a měla v gesci osobnost Antonína Švehly a dalším společnostem by byl přirozeně ponechán prostor pro oblast osobností, o jejichž památku a odkaz pečují. Rádi bychom uspořádali o tomto a dalším „kulatý stůl“ a vytvořili společný projekt.
Existuje ještě jedna oblast kulturní činnosti, kam bychom chtěli v čase budoucím dospět. Našim dlouhodobým ambiciózním přáním je za spoluúčasti partnerů z řad institucí, veřejné a podnikatelské sféry založit centrum, společenské Centrum tradic Československa, kde by se mohly konat přednášky, výstavy a setkávání lidí a jehož hlavním úkolem by bylo podobně jako v západním světě, jehož jsme nyní věřím pevnou součástí, spolupůsobit na utváření a upevňování demokratických tradic naší státnosti.
Mgr. Pavel Černý