/Ing. Jan Malypetr, 15.12.2004/

Stát se loučí se svým budovatelem ústy předsedy vlády J. Malypetra

Teprve když padne strom, vidíme jeho pravou velikost.

Není pro tyto nadmíru smutné a bolestné chvíle pravdivějšího podobenství nad tato slova filosofa. Padl strom vyrostlý z rodné půdy, v níž zakotveny byly všechny kořeny jeho života, padl syn této rodné hroudy, kterou tak vřele miloval a z jejíž věčné činnosti pro obnovu života čerpal sílu i odvahu a naučil se úmorné a náročné práci také na jiné roli, na národa roli dědičné.

Již v mládí zajímal se o veřejný život a věnoval všechen svůj volný čas sebevzdělání, dobře věda, že jen tímto způsobem může rozšířiti svůj duševní obzor, dopracovati se většího rozhledu a věcně založeného úsudku. Životem spolkovým, zejména činností v Sokole, rostlo jeho vrozené demokratické založení, láska k lidu a zájem o politické postavení celého národa. Viděl vždy zdravé jeho jádro v obyvatelstvu venkovském a pracoval proto především na jeho duševním i hmotném povznesení a posiloval jeho politický význam s pečlivým zřetelem k zájmům celého národa. Politika stává se mu základem veškeré jeho práce a vyplňuje celý jeho duševní život. Oddává se jí s láskou téměř vášnivou, pracuje, čte, studuje – především dějiny, a sbírá z nich poučení a nové a nové poznatky nejen o historických událostech, nýbrž – a to hlavně – o jejich příčinách a jejich vzájemné souvislosti. Poznává při tom, kterak nedostatek rozvahy i odvahy a smyslu pro odpovědnost bývá základní příčinou těžkých chyb a zhoubných jejich následků. Odůvodňuje a posiluje tím sám u sebe i u jiných přesvědčení, že právo, spravedlnost a pořádek jsou jedinými bezpečnými základy státu a svobody.

Nevstupuje na kolbiště politického života v říšské radě vídeňské a zůstává doma v Čechách, jednak jako organisátor své politické strany a zakladatel i vůdce jejího tisku, jednak jako poslanec na sněmu Království českého.

Sleduje pozorně vývoj politický v říši i za hranicemi a zasahuje v zákulisí často velmi účinně.

Světová válka osvětluje mu ostře velikost odpovědnosti politického vedení národa a osudový význam jejího výsledku pro jeho budoucnost na celá staletí.

Pracuje skrytě, aby předčasně nepobouřil ostražité hlídky nedůvěřivé monarchie, která cítila, že může přijíti hodina zúčtování za všecko, čím se kdy dynastie i její vlády na národu a jeho právech prohřešily.

Koná důvěrné porady se zástupci všech politických stran, vítá odhodlané a nejvýš riskantní rozhodnutí tehdy poslance Masaryka pro práci a odboj v cizině a posílá tam i svého starého přítele Düricha; je ve stálém a živém styku se všemi, kdo ať v Maffii, ať kdekoliv jinde jsou odhodláni pracovati k osvobození národa. Navazuje – pokud je to vůbec možno – styky se Slováky v naději, že i jim společně a v jednotě s námi bude možno setřásti jho poroby. S pokračujícím vývojem událostí na polích válečných stupňuje se jeho činnost zejména v organisaci tichého odboje a v pozvedání myslí všeho lidu k naději na šťastný výsledek pro celý národ. – V roce 1918 přikročuje k posledním přípravám jednak na obranu proti úplnému hospodářskému vyčerpání a vyhladovění lidu, jednak na soustředění všech politických sil v Národním výboru. Dva protiklady zápasí v jeho duši, vroucí nadšení pro osvobození národa a chladná rozvaha o tom, kterak nejbezpečněji k němu dospěti. Odvažuje svědomitě a střízlivě, věda dobře, že by neprozřetelný nebo ukvapený krok mohl způsobiti těžké, možná i nenapravitelné škody a ohroziti odboj v zahraničí, jehož úspěchy sleduje s ostražitou pozorností tak, aby projevy a činnost domácích pracovníků byly s ním v souladu.

A když v historicky památném dnu 28. října r. 1918 naplnila se věštba Komenského a národ ujal se správy svých věcí, byl Antonín Švehla jako první místopředseda Národního výboru s ostatními čtyřmi členy předsednictva jeho vykonavatelem této věštby, která mohla státi se skutečností jen tím, že za hranicemi i doma bylo s nadšením a obětavostí a ve srozumění často jen tušeném pracováno pro nejdražší statek národa, pro svobodu a samostatnost.

Když pak ustavena byla revolučním Národním shromážděním první vláda republiky, bylo samozřejmo, že organisačních schopností Švehlových je především potřeba v přebudování státní správy, obnoveného a rozšířeného státu; přijal proto úřad ministra vnitra a zástupce předsedy vlády.

Věnoval se mu zcela v nejúplnějším slova smyslu, pracoval dnem i nocí a byl duší zákonodárného oddělení svého ministerstva, zejména v přípravě ústavy republiky a všech s ní souvisících nebo ji doplňujících zákonů. Byl však také skutečným a rozhodujícím představeným svého úřadu v době, kdy zhroutil se starý vžitý řád a nový tvořil a upevňoval se za neklidu, časem až hrozivého. Při tom se staral o vývoj nových politických poměrů, shromažďoval představitele stran, zmírňoval politické rozpory a s neústupnou houževnatostí pracoval na dohodách za okolností někdy téměř beznadějných.

Od počátku své politické dráhy staral se o to, jak by odstraňoval nebo aspoň zmírňoval povahový sklon národa k odstředivosti a drobivosti. Věnoval tomu celé své srdce, plné lásky k vlasti, národu i k lidem, všechen svůj bystrý a úžasně rychle pracující rozum a celou svou ušlechtilou a poctivou duši.

Nespočetné množství hodin strávil v hovorech a jednáních, radil, domlouval i přesvědčoval s nevyčerpatelnou trpělivostí a s neoblomnou vůlí dojíti k přijatelnému výsledku. Činil to s radostí a způsobem mnohdy až dojímavým, mnohdy i humorně založeným, ale vždy tak, že i nejtvrdšího odpůrce zaujal a přesvědčil, že jedná se o tu či onu věc v zájmu a k prospěchu celku.

Obklopovalo jej při tom jakési jímavé fluidum dobré a poctivé vůle, prýštící z vyššího než osobního nebo stranického zájmu, neboť všechna tato jeho práce byla prozářena přesvědčením, že pro stát, který byl mu v životě vším, je třeba obětovati všechno, že je nutno zapříti i sama sebe, je-li toho v zájmu státu potřeba.

V tomto byl přes všecku vůli ke kompromisu tvrdým a neústupným nejen k jiným, ale především k sobě.

Přes všecky překážky, které někdy neporozumění, někdy nedostatek dobré vůle stavěly se mu v cestu, zůstal přesvědčeným demokratem, vždy připraveným k jednání nejen slovem, nýbrž i činem. Byl pravým, demokraticky vzorným, velkým státníkem, sloužícím ideálu svého politického života, osvobozenému národu a jeho státu, s nadlidskou pracovitostí až do okamžiku, kdy zhroutilo se jeho zdraví. Byl spoluzakladatelem státu a jeho věrným správcem i strážcem až do sebeobětování.

Československý národ nemůže nikdy zapomenouti tohoto svého velikého syna. Dějiny národa budou pro všecku budoucnost vydávati svědectví o jeho nadšené, náročné a poctivé práci pro stát a všeobecné dobro.

Vláda republiky jménem všeho lidu děkuje Ti, obětavý a obětovaný příteli a vůdče, za všechno, co jsi pro národ i republiku vykonal. Děkuje také všem Tvým drahým, které zůstavuješ v těžkém bolu a stesku, a především Tvé milované choti, za to, že svým tichým odříkáním, láskou a péčí snažili se – pokud v jejich moci bylo – ulehčovati Tvoji těžkou práci.

Nechť Tvoje drahá, krásná a ušlechtilá hlava odpočine klidně v rodné zemi, ale Tvoje šlechetná, laskavá a milující duše zůstaniž národu průvodcem a rádcem v dalších jeho osudech.

Budeš nám všem vždy vzorem pravých občanských ctností a provždy živým svědomím všech vlád naší drahé republiky.

Buď sbohem, věrný příteli náš i všeho československého lidu.