Vážení přátelé,

dovolte mi Vám se dnes na výročí komunistického puče 25. 2. 1948 krátce zamyslet k tomuto tragickému výročí, které za komunistické totality bylo slaveno jako tzv. Vítězný únor.

Na toto výročí jsem se vždy účastnil s kolegou Petrem Špiritem seniorem pietního aktu v pražské Nerudově ulici, který připomínal cestu studentů v kritický den 25. 2. na Hrad za prezidentem Edvardem Benešem. Dnešní pieta byla kvůli Covid19 omezením pro veřejnost zrušena, proběhla pouze v malém složení v čele s místopředsedou Senátu Jiřím Oberfalzerem a Pražským akademickým klubem 48, který vznikl jako spolek sdružující studenty-účastníky Pochodu za svobodu a demokracii v únoru 1948.

Vysokoškolští studenti chtěli tehdy pochodem k Pražskému Hradu prezidenta podpořit, aby komunistickému tlaku odolal. V Nerudově ulici je zastavil kordon se samopaly. Třeskla rána a jeden student byl náhodně zraněn. Byl to jediný výstřel při mocenském převratu v únoru 1948. Pochod se již k prezidentu nedostal.

Mezi oběťmi komunistického režimu po roce 1948 bylo mnoho bývalých významných i méně známých příslušníků Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (Agrární strany), která za první republiky byla páteří demokracie a po roce 1945 byla zakázána, respektive nepovolena.

Jednou z prvních obětí byl daleko před osudným rokem 1948 Rudolf Beran, spolupracovník Antonína Švehly, nástupce v čele Agrární strany, premiér. Ten byl po válce v roce 1945 tlakem komunistů obviněn ze spolupráce s nacistickými okupanty a odsouzen. Bývalý zesnulý člen výboru naší Společnosti Antonína Švehly Jaroslav Burianec napsal knihu o Rudolfu Beranovi s příznačným názvem "Rudolf Beran, oběť komunistické msty". Kmotry knihy byli tehdejší předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naděžda Kavalírová, dnešní europoslanec Alexandr Vondra a filozof Daniel Kroupa. Křtu se účastnila Selská jízda Jana Žižky z Trocnova, která usiluje o obhajobu odkazu Rudolfa Berana a rehabilitaci, ke které se jako SAŠ připojujeme.

Z anotace nakladatele: "Kniha je založena nikoli na negativních informacích, z nichž po desítky let vytvářela obraz tohoto politika komunistická historiografie, nýbrž na faktech zcela opačných nebo odlišně interpretovaných. Komunisté udělali z R. Berana „zloducha“, jenž měl na sklonku 30. let 20. století a v letech Druhé světové války na svědomí všechno špatné, co postihlo český národ a československý stát: od Mnichova (29. 9. 1938), přes okupaci zbytku českých zemí (15. 3. 1939), až po údajnou kolaboraci s politickými špičkami hitlerovského režimu. Publikovaná fakta ukazují, že ne všechno bylo tak, jak nám komunistická propaganda předkládala. Kniha seznamuje čtenáře jak s málo známými informacemi z doby Beranova působení ve vysokých stranických a státních funkcích, tak i s řadou důležitých svědectví jeho současníků, kteří líčí tuto tragickou postavu našich novodobých dějin jako vlastence a čestného člověka, jenž se obětoval pro zachování českého národa v nejtěžších dobách jeho existence."

O osobnosti a osudu agrárníka Rudolfa Berana a agrární strany pojednává rozsáhlá biografie renomovaného historika Jaroslava Rokoského Rudolf Beran a jeho doba: vzestup a pád agrární strany.

Vzpomeňme si společně na oběti komunistického režimu v tiché modlitbě, zapalme si svíčku a přejme si, aby se nikdy do naší země žádná totalita nevrátila.

Antonín Švehla: "Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy."

 

Děkuji

S úctou

Mgr. Pavel Černý, předseda Společnosti Antonína Švehly, z.s.