Václav Jiří Vostřez, poslední žijící předseda Agrární strany v exilu a obhájce Rudolfa Berana - medailonek

Se narodil 26. 9. 1922 v obci Velká Záhornice, čp.31, Marii a Václavu Vostřezovým, jako prvorozený syn. Po něm, v roce 1925 přišel na svět jeho mladší bratr Vladimír. Rodiče si postavili malý domek, živili se rolnictvím a vlastnili malé hospodářství.
Oba synové absolvovali tz. Měšťanku v Opočně, ale Václav vždy vynikal v učení, proto vystudoval Vyšší zemědělskou školu, na které později i vyučoval.
Václav Jiří Vostřez byl vždy hluboce věřící katolík. Obklopoval se mládeží a pořádal pro ni poučné a zábavné semináře. Byla to mládež katolická. Nastupující moc, již před rokem 1948, moc komunistická, církev pronásledovala a její věřící se stali nepřáteli vlasti. Proto i Václav byl nepřítelem, byl ohroženým občanem a nastupujícímu režimu se stal nepohodlným.
Byl hlídán, kontrolován a všichni členové rodiny a přátelé se octli v podezření z protistátní činnosti. Musel tedy rychle jednat a rozhodl se emigrovat. Zcela tajně a bez vědomí rodičů, jen bratra, v roce 1949 opouští republiku v okolí Chebu a ocitá se v Německu. Jako emigrant byl umístěn do uprchlického tábora, po poměrně krátké době se mu podařilo odcestovat do Kanady.
Usadil se ve státě Ontário ve městě Hamilton, poblíž Niagarských vodopádů. Našel si práci v továrně na vagony jako dělník, později pro své odborné schopnosti se stal mistrem ve výrobě. Velmi brzy se zkontaktoval s krajany a rád se aktivně zúčastňoval jejich společenských akcí, besed a seminářů.
Nakonec byl zvolen předsedou Československého sdružení Čechů, Poláků a podkarpatských Rusínů v Kanadě. Jeho přátelská a obětavá povaha mu otevírala cestu do dalších krajanských i církevních hnutí. Stal se hlavním organizátorem odboje proti komunismu.
Rodina v Česku dlouho nevěděla, kde je, co se sním děje a zda vůbec žije. Byly to roky obav a čekání. Na počátku šedesátých let se postupně uvolnila politická situace a přišly první dopisy z Kanady, otevřené a kontrolované. Otec, bratr s rodinou a příbuzní poznali, že žije, kde žije a také zprávy o jeho rodinném životě v cizině. Jeho politická činnost musela být utajena, ač o ní STB dobře věděla.
Konečně přišel rok 1989 – listopad a sametová revoluce. Václavovi se splnil sen, komunismus v Československu a celé Evropě skončil, konečně mohl po 42 letech navštívit svou rodnou zem. Rodiče již nežili. Shledal se s bratrem, jeho rodinou, s kamarády a přáteli z mládí. Navštívil některé církevní a politické osobnosti, vycestoval do Polska a na Slovensko, byl zván na besedy s občany. Za práci pro vlast byl oceněn a
vyznamenám. Prvních svobodných voleb ve své vlasti se zúčastnil jako pozorovatel OSN. Do vlasti se potom vracel každé dva roky na delší dobu a jeho bratr Vladimír se podíval do Kanady a Ameriky.
Léta ubíhala, přišlo stáří a s ním také nemoci. Václav Jiří byl postižen mozkovými příhodami, nemohl létat na dlouhé tratě, aby opět navštívil své příbuzné. Měl poslední a velké přání a sice „obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze“.
Dlouhý čas spolu s krajany sbírali peníze na jeho obnovu. Na své náklady nechal odlomit dva pískovcové bloky, jeden za sebe a druhý za milovanou obec „Záhornice u Opočna“ a toto je vytesáno v kameni. Šťastný sledoval jeho vztyčení z domova, nebyl přítomen osobně, ale duchovně. Mariánskému sloupu žehnal Mons. kardinál Dominik Duka.
Letos 26. září 2022 oslaví Václav Jiří Vostřez své jubilejní 100. narozeniny, přejme mu hodně zdraví a děkujeme za jeho záslužnou činnost. Je to věrný Čech a velký vlastenec.

Zdroje:
OBČASNÍK PRO KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT OBCÍ: TRNOV, HOUDKOVICE, ZÁDOLÍ, VELKÁ A MALÁ ZÁHORNICE (Podzimní zpravodaj), Listopad 2020, 20. ročník

archiv Mgr. Jan Kopal